Velikonoční svátky stejně jako každá křesťanská neděle zpřítomňují základ a důvod naší křesťanské víry. Ta má pozoruhodně počátek u Ježíšova hrobu. Je to sice hrob prázdný, ale stále je to hrob. Jako by Bůh měl zálibu v paradoxech, v ostrých kontrastech, kterými na nás naléhá, když už jsme otupělí k jemnějším slovům či znamením. A tak ve smutné náladě učedníků jdoucích pryč z Jeruzaléma, kteří veškerou naději nechali za svými zády, zaznívá prosté konstatování o ženách, které u hrobu měly vidění andělů. „A ti prý říkali, že on – Ježíš – žije“ (Lk 24,23). Trvalo ještě celý den, aby se zklamaní učedníci pod vedením zmrtvýchvstalého Krista dobrali k takovému osvícení srdce, že večer poběží plní nové energie zpět do Jeruzaléma. Tam shromážděným učedníkům – nyní už s přesvědčivou, nadšenou vírou – dosvědčují, že se setkali s živým Pánem. Jestliže Ježíš, který byl zabit, nyní žije, je to důkaz toho, že Bůh je živý. To je základní argument křesťanské víry.

P. Jaroslav Brož