Vstupujeme do Svatého roku, jehož hlavním poselstvím je naděje. Ta je víc než optimismus, pohled z lepší strany. Naděje se rodí z lásky a stojí na lásce. Křesťanská naděje stojí na jistotě, že nikdo a nic nás nemůže odloučit od Boží lásky. Láska bývá zkoušená. Soužení však plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Pokud objevíme trpělivost, zjistíme, že trpělivost udržuje naději živou a upevňuje ji jako ctnost a životní styl. Kde chybí naděje, ztrácí se touha po předávání života či víry. Touha mladých lidí po dětech, které jsou ovocem jejich plodné lásky, otvírá každé společnosti budoucnost. Podobně touha dělit se o svou víru s druhými otevírá budoucnost církvi. Ekonomové upozorňují, že pro šťastnou budoucnost naše země potřebuje nejen dobré investice, ale i větší porodnost a dobrou výchovu další generace. Jsem přesvědčen, že cesta k řešení začíná osobním rozhodnutím pro lásku, která je víc než cit nebo vášeň. Pro lásku, která chce dobro druhých stejně jako dobro svoje, která je velkorysá a umí být k druhým stejně milosrdná, jako je k sobě, nebo jak to čeká od druhých. Nový rok je příležitostí nejen k dobrým předsevzetím, ale i k uzdravujícímu pohledu do minulosti, k odpuštění všem, kteří nám ublížili. Kdo dokáže odpustit a už na to nevzpomínat, zbaví se zbytečné zátěže. Je svobodnější. Odpuštění nezmění to, co se stalo. Může však umožnit, že budeme žít bez zášti, jízlivosti a pomsty. Křesťanská naděje vychází z víry v život věčný. Jestli naděje na věčnost chybí, je důstojnost člověka poškozena, záhady života a smrti, viny a bolesti nemají řešení. Nejednou přichází beznaděj. Křesťan má naději, že bude žít s Kristem na věky. On ví: Jsem milovaný, proto jsem. Kéž nám Svatý rok pomůže znovu najít důvěru v rodině, v církvi i ve společnosti.

Arcibiskup Jan Graubner

více >>

Jestliže ale chtěl tento autor ukázat, že Kristovo jediné věčně kněžství mělo už ve Starém zákoně nějaký prorocký předobraz, pak nemůže hledat mezi áronskými kněžími, ale musí se poohlédnout po jiném typu kněze. A nachází ho v tajemné postavě Melchizedecha. Písmo o něm podává velmi málo informací. Toho autor Listu Židům využívá a ve stylu rabínských vykladačů prohlašuje: „Neuvádí se jeho otec, matka, rodokmen, kdy začal žít a kdy skonal; tím se podobá Božímu Synu a zůstává knězem navždy“ (Žid 7,3). Podle principu „co není v Písmu, neexistuje“ tedy Melchizedechův biblický portrét – byť se ve skutečnosti narodil i zemřel a měl pozemské rodiče – naznačuje Kristovo věčné kněžství.

P. Jaroslav Brož

více >>

Krásný příběh Gustava nás může mnoho naučit. Každý si z toho může vzít něco přímo pro sebe. Například, že nikdy není pozdě. To, co se ale týká nás všech, je cesta a cíl. Gustav věří, že dosáhne cíle. A tato jeho víra je pro vítězství zásadní. Co je však kromě víry to, bez čeho by Gustav nebyl schopen cíle dosáhnout? Přece kolo. Kolo bych přirovnal k Boží milosti. Bez Boží milosti nemůžeme v duchovním životě opravdu nic. A co bylo ještě důležité pro Gustavovo vítězství? S ohledem na jeho věk a možnosti nastavená strategie: prozíravé a poctivé využití času. Tady se dotýkáme asi problému, který se více nebo méně týká nás všech. Gustav jel poctivě, proto měl náskok. My však ne vždy dobře využíváme čas, proto máme zpoždění. Pak se podobáme lidem, kteří sice jedou na kole, dívají se ale za sebe, na to, co bylo, a litují své minulosti. Proto je Svatý rok velikým darem Božího milosrdenství a velikou šancí pro nás všechny. Odpustky, které nabízí, nás staví na úplně novou cestu. Do úplně nové situace. Máme vše, abychom se soustředili na cestu, která je před námi.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

více >>

Datum 16. prosince 2003, kdy Svatý otec Jan Pavel II. pozval kněze sloužící v Lagiewnikách do Vatikánu, aby předali „oheň milosrdenství” svatyni v Lagiewnikách, se mi hluboce vrylo do paměti a srdce. Tehdy, na konci mše svaté, kterou jsme společně slavili v soukromé kapli, Svatý otec tento „Oheň” zapálil od věčné lampy, požehnal jej a předal kustodovi k bezpečnému převozu do Lagiewnik. Nebyl to snadný úkol, vezmeme-li v úvahu vzdálenost z Říma do Krakova, a tak byl tento „Oheň milosrdenství” převezen z Říma ve třech hornických lampách. Za zmínku stojí, že sklo jedné z nich se rozbilo o podlahu papežské kaple a dalo nám poznat, jak křehký je tento plamen a jak křehký je lidský život. Je tedy zapotřebí velkého úsilí, aby plamen živé víry a lásky v lidských srdcích hořel a zapaloval srdce poutníků k postoji milosrdenství vůči sestrám a bratřím. „Oheň milosrdenství” hoří v Lagiewnikách u svatostánku a v kapli ustavičné adorace již 21 let.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

více >>

„Když Helenka studovala na vysoké škole a potom pracovala jako letuška, stávalo se, že odcházela z domu v době, kdy jsme tam nebyli. Nikdy se však nestalo, aby po sobě nenechala aspoň malou stopu, třeba vzkaz na malém papírku: „S Pánem Bohem, Helenka“, vzpomíná maminka Helenky. „Když se blížil den, kdy se Helenka měla vrátit z Bolívie, byl to velmi náročný čas. Tak trochu jsem se tehdy toulala bez cíle. Nakonec jsem vzala do ruky jednu z mnoha rodinných fotoknih. Otevřela jsem ji a najednou vidím mezi stránkami malý papírek, na kterém kdysi Helenka napsala „S Pánem Bohem, Helenka“. Toto byl můj okamžik rozloučení s Helenkou. Velmi krásná a dobrá zkušenost. Teprve tehdy jsem vnitřně přijala, že opravdu odešla. Tam, nahoru.“

red.

více >>

Díky našim komunitním oslavám Vánoc znám ještě jeden způsob, jak „Nebe na zemi“ zakusit. 24. prosince večer s námi zasedají ke stolu další lidé. Jsou jimi ti, kteří postrádají vlastní rodinu, blízkou osobu, mnozí nemají pravý domov, někdy ani střechu nad hlavou. Tito lidé ze svých zkušeností dobře vědí, že nejsme bytosti soběstačné, nejsme pány nad životními situacemi, zakusili pád a vlastní omezenost. Jenže právě taková pozice otvírá člověka pro Boha, tam Kristus ve svém milosrdenství nachází místo. V našich štědrovečerních hostech k nám přichází Ježíš, dívá se na nás z jejich očí, je tak blízko! A s Ním i nebe! Tito lidé nás takto obdarovávají a my je také. Tedy doufám, že i z našich očí mohou Ježíše vyčíst. Platí tu pravda, že milosrdenství není nikdy záležitostí jednostrannou, jak píše Jan Pavel II. ve své encyklice. Sedíme kolem jednoho stolu, přes rozdílnost životních cest a osudů tvoříme jedno společenství, které bych neváhala přirovnat ke společenství tehdejších nenápadných svědků betlémské události.

s. M. Ludmila Matysková ISMM

více >>

Mnohé svaté v ikonografii poznáváme díky symbolům. Sv. Augustin má například hořící srdce na dlani. Sv. Petr drží klíče a občas vedle něj pobíhá kohout. Sv. Pavel má v jedné ruce knihu, v druhé meč. Sv. Florián lije vodu na hořící dům. Jaký symbol bychom zvolili pro bl. Jana Havlíka? Jelikož bl. Jan Havlík zemřel ve stoje, opřený o popelnici, někdo by možná nabídnul popelnici. S ohledem na náš způsob života se může zdát, že popelnice si zaslouží místo v ikonografii. Není popelnice vhodným pomníkem naší doby, podobně jako pro středověk středověké katedrály? Není pohled na mrtvého člověka u popelnice silným impulzem k zamyšlení? Co všechno svět odmítá? Co už nechce, protože si myslí, že to už nikdy nebude potřebovat, a proto do popelnice patří starý svět, jeho hodnoty, podoba a víra. A Jan Havlík se svou touhou po kněžství.

P. Wojciech Zubkowicz SAC

více >>

Pánovo slovo „Pojď za mnou“ zaznívá také dnes, i když z P ísma svatého víme, že každého člověka Bůh povolává trochu jinak. Kdo v sobě slyší Boží hlas, snaží se mu naslouchat. Přijde čas, kdy člověk ve svém srdci cítí, na jakou cestu ho možná Bůh zve. Chce to zkusit. Proto se obrátí na církev, ať mu církev pomůže poznat, zda je tato cesta správná.Noviciát je sice časem odosobnění, protože je to čas rozeznávání, zda je to ta správná cesta. Novic poznává sám sebe, poznává řád pallotinů a řád pallotinů poznává novice. Pallotini nejsou však vázáni k místu, proto ani noviciát není stále a úplně odosobněným a uzavřeným prostorem. Novici jezdí společně na výlety, na kolech, na hory, navštěvují poutní místa nebo pallotinské komunity. Během noviciátu přijímají různé hosty, udržují také kontakt se svou původní rodinou

red.

více >>

V kalendáři najdete informace o bohoslužbách, hodinách zpovídání, poutích a dění u poutního kostela ve Slavkovicích. Tyto informace jsou přehledně umístěné u každého dne. V kalendáři najdete také upozornění na události související s úctou k Božímu milosrdenství. Liturgický kalendář je přizpůsobený poutnímu kostelu ve Slavkovicích. Cena kalendáře není stanovena. Je to dobrovolný příspěvek na projekty Centra Božího milosrdenství ve Slavkovicích. Přispět za kalendář můžete pomocí přiložené složenky, kterou vám posíláme. Kalendář můžete objednat: • tel: 774 521 531 • e-mailem: objednavky@apostol.cz

o. pallotini

více >>

Dle statistik Českého statistického úřadu z let 2007–2016 umírá každý rok v ČR cca 110 000 lidí. Lze říct, že to je průměrně 300 lidí za den, 12 za hodinu. Kdysi umírali lidé častěji doma, v kruhu svých příbuzných, doprovázeni jejich přítomností, láskou a modlitbou. Dnes je umírání často „odtrženo“ od domova, mnohdy je spojeno třeba s nemocnicí, nezřídka také se samotou. Proto také vznikl projekt „Korunka na cestu“, který má za cíl povzbudit k modlitbě za umírající.

P. Wojciech Zubkowicz SAC